Nepřímo, tedy v morální a etické rovině, odpovídají občanům.
Takže s jistou mírou nadsázky by tyto instituce měly být něco jako čtvrtý pilíř demokracie v moderním státě. Měly by být prodlouženou rukou občanů, zastávat jejich práva a umožňovat objektivní kontroly nakládání s veřejnými financemi a zasazovat se o čisté informace, jež občan vstřebává. Kdo by měl v takových úřadech sedět v převážné většině? Řekněme odborníci na dané téma, které tyto jednotlivé instituce řešily, řeší, či budou řešit. Ideální by bylo, kdyby tito lidé byli bez politické příslušnosti, což ale zase v demokracii po nikom nemůžete chtít, i když tu máme pro některé případy zákon o střetu zájmů. Prioritně bych ale zůstal u pojmu odborník.
Tito odborníci by měli být vázáni etickým kodexem a morálním uvědoměním si své odpovědnosti vůči občanům. Namísto toho jsme svědky kupčení a tzv. zásluhových pozic stranickým členům. Není pravidlem, že odborník na média bude jmenován do Mediální rady České televize. Pravidlem se stalo, že tyto pozice obsazují politické strany systematicky svými členy, většinou bez jakýchkoliv zkušeností, či představou výkonu funkce. Jednoduše je pro politiky snazší být kontrolováni svými partajníky, respektive politickými kolegy; z pytláka se stává myslivec, z kozla zahradník.
Evidentní byla tato situace v radách mediálních, kde sedí lidé spíše snáze stravitelní pro politickou reprezentaci, než kritičtí odborníci s ambicemi na pozvednutí úrovně toho či onoho média. Členové těchto mediálních rad se cítí odpovědní k poslancům; tedy politikům od kterých by si měli držet zdravý odstup. Jsou tam lidé vychovávaní totalitními médii, které zmiňovali spíše tupé zprávy o sklizni nebo všelijakých zlepšovácích uváděných do výroby, než věcné a zdravé informace. Neberou toliko ohledu na nutný vývoj těchto médií v závislosti na nových a mladých generacích občanů, které podle některých z nich ani tak nejsou budoucností státu. Nedostatečnou se jeví transparentnost mediálních kauz. Viz. kauza finančního ředitele ČT p. Lamberta(člena Lidových milicí před rokem 1989), potažmo reakce ředitele Janečka(člen KSČ před rokem 1989) na toto zjištění. V demokratické společnosti, jejíž vrcholné posty jsou chráněny lustračním zákonem, považuji za nutné nějaké personální řešení této kauzy, jakožto manažerského pochybení, stejně jako pochybení Rady ČT. Ty se však tyto kauzy snaží zamést pod stůl a zapadat prachem času. Dalším kontraproduktivním krokem chápu výši odměny za službu v těchto mediálních radách. Jedná se o občanskou funkci, funkce pro občany, a proto se dá jen polemizovat o tom, proč se od roku 1990 tato odměna neustále zvyšuje. Jedná se o kupčení dosazovaných stranických politiků do těchto rad. Výsledek: větší vliv politiků na média!
Situace kolem Antimonopolního úřadu je docela čerstvá, ale o to více závažná. Struktura vedení tohoto úřadu se doposud zdála být kompetentní pro výkon funkcí za něž úřad odpovídá. Předseda, jmenovaný prezidentem na návrh vlády, jímž je Petr Rafaj (ex-poslanec ČSSD) si volí sám své místopředsedy. Novinkou je návrh novely zákona předloženém předsedou poslanecké sněmovny p. Vlčkem(ČSSD), která mimo jiné upravuje ze zákona počet místopředsedů ze dvou na tři. O to více udiví, že na tento post je kandidátem Hynek Brom (ODS). Na mysl se dere myšlenka, zda to není nějaká kartelovská dohoda dvou nejsilnějších stran, tvářících se navenek jako ti dva největší nepřátelé, přitom však za zády občanů vzájemně se poplácajících po zádech. Hlídání veřejných zakázek politiků politiky je o moc snadnějším a menším problémem, než aby tu funkci vykonávali odborníci eticky a morálně odpovědní občanům. Výsledek: větší vliv politiků na Antimonopolní úřad!
A nakonec NKÚ. Nejvyšší kontrolní úřad funguje v sedmnáctičlenném kolegiu. Touha politiků o ovládnutí tohoto úřadu se může mimo jiné vztahovat ke kauzám, jako bylo MS v lyžování v Liberci, v jehož případě byl vliv Topolánkovi vlády ve smyslu prapodivných dotací a konečnou ztrátu akce v děsivém mínusu. A nebo podezření ze zvláštního předražení dálnic financovaných ze státního fondu dopravní infrastruktury. Kauzy které by mohli leckomu zlomit jeho politický vaz. Rozšíření členů v kolegiu NKÚ z politických stran je dalším případem kontroly politiků samotnými politiky. Výsledek: větší vliv politiků na Nejvyšší kontrolní úřad!
Nakonec mám pocit, že zde dochází, když ne k podrývání demokratických hodnot a jejich institucí, tak minimálně dochází ke stavu odcizení ze společnosti od politiky. To s sebou může přinášet mnoho faktorů; nižší účast ve volbách, posílení extremistických a totalitních skupin v našem státě a jednou, až si to třeba uvědomíme, může být pozdě. Proto bych apeloval na politiky, aby byli tak prozíraví a nedopouštěli se těchto činů, které mohou lidi unavit nebo rozhořčit.