Do Prahy přijel na pozvání Sdružení přátel Palestiny a jeho program zahrnoval přednášku na půdě Akademie věd ČR, která však byla nakonec zrušena z principů nepolitické úlohy Akademie věd ČR. Dále měl problémy i s druhou přednáškou tentokrát na půdě Filosofické fakulty University Karlovy. Pravým důvodem je podle mého zmiňovaná kontroverznost jeho slov, myšlenek a postojů. Myslím si však, že podstatné většině lidí uniká pravý smysl a význam jeho slov. Téma jako holocaust je natolik silným a citlivým odkazem minulosti, že při jakémkoli kritickém pohledu na tu to věc ve spojitosti s dnešní dobou je autor onoho pohledu hozen do jednoho pytle s antisemity a popírači holocaustu. Finkelstein sám přeci holocaust nepopírá, nesnaží se tvrdohlavě přepisovat historii, jako to dělají neonacistické skupiny a podobně smýšlející jedinci. Tuto reakci obyvatel o tom, že Finkelstein je popírač či antisemita, vyvolávají u většiny společnosti možná, bůh ví proč, sympatie paradoxně plynoucí právě od neonacistických skupin (viz. u nás Národní odpor, nebo záměr neonacistů na Slovensku ho pozvat přednášet, což odmítl). Nyní druhý paradox (-přesněji hloupost), která se nabízí. Věříte, že by Žid, který má nepřímou zkušenost se zločiny páchanými na jeho národu, potažmo jeho rodičích, byl nadšen sympatiemi neonacistů? A chápeme to, že neonacisté upozorňují v pozitivním smyslu na svých mediálních portálech na přednášky tohoto žida? Promiňte mi, ale dám si pauzu, jelikož mi tohle vážně hlava nebere…
Je podle mého nepřesné chápat Finkelsteinovi úvahy takto striktně – černobíle. Je odkaz holocaustu opravdu tak silný, že zamezuje připouštění existence pochybností nad užitím tohoto tématu v aktuální době jako jakéhosi ospravedlnění? Jelikož tak chápu Finkelsteina já. Nechápejte ale pochybnosti na téma holocaust jako něco, kde je stěžejní teze pochybnosti ta, zda se stal, či nestal. To je podle mého jasné žákovi prvního stupně; holocaust na židech se stal! Přemýšlejme stejně jako Finkelstein, zda toto téma nenese přeci jen dnes jisté formy odkazu jakési nedotknutelnosti práva židů na ochranu a přežití, a to jakýmikoli, třeba i násilně užitými prostředky. Historie je velká učitelka, ale může se převést do demagogické budoucnosti. Nejde přeci hodnotit přítomnost pouze pod dojmem minulosti. Touto myšlenkou se například zabýval i Tomáš Garrigue Masaryk, když odsuzoval formu českého národního vlastenectví, vycházející pouze ze slepé nenávisti ke všemu německému. Stejně tak chápu i postoje Finkelsteina, který hodnotí současnou situaci ve střízlivém vztahu k minulosti. Třetí říše skončila pádem a bezpráví páchané na obyvatelích různých kultur je zde jako varování, ale není objektivním kritériem pro posuzování moderní doby v návaznosti na konkrétní izraelsko-palestinskou situaci. Na jedné i druhé straně tohoto konfliktu jsou ortodoxní zájmové skupiny, které však podle mé úvahy nejsou středním proudem obyvatel oblasti, kteří žádají nastolení míru a pořádku v soužití. Nemohu se zbavit dojmu, že tento mainstream, nebo řekněme normální obyvatelstvo, normální lidé jsou pouze jaksi paušalizovaně vtahováni a označováni vlajkou jedné či druhé strany a jsou nadále manipulováni a zatahováni do nekončícího sporu.
Nevidím ve Finkelsteinovi toho antisemitu, jak je popisován. A kdyby byl, ztrácel by asi soudný rozum, jelikož by byl proti vlastním, jak plyne z termínu antisemita. A co se týče obětí holocaustu? Jeho kritika se netýká ani jedné konkrétní oběti, pouze posuzuje postoje židovských organizací, které jednali s Německem na odškodnění obětí. Ale o tomhle si nyní netroufám mluvit – nemám dost objektivních informací k posouzení tohoto jeho „podtématu“.
Hledám ten impuls, kvůli kterému je chápán právě jako nestoudný popírač. Možná je to médii… Byl jsem svědkem diskuzí občanů, kteří se vyjadřovali tak, že to ve mne zanechávalo dojem neznalosti širšího kontextu jeho názorů, jelikož tak byl představen – vytržením jeho vět, které znějí kontroverzněji, z obecného kontextu díla o několika desítkách stran. Je tedy téma holocaustu a hlavně jeho pozdějšího užívání opravdu tak striktní a podvědomě zakotvené někde, kde není kritika odkazování se na něj přijatelná? Jsme nebo máme se tak dál cítit snad i my Češi, stále jako ti ublížení třeba právě vůči Němcům, což kritizuje TGM? Je potřeba se posunout dál. Není rok 1938, ani 1942; je rok 2010 a s nevyřešenou minulostí budoucnost příznivější nebude.
Nestavím se zde na stranu ani Palestinců a ani Izraelců, ani na stranu Finkelsteina a ani Izraele, jen si myslím, že říkat o jednom, že je pořád tím špatným a druhý stále tím hodným bez znalosti konkrétních informací a vývoje a usuzovat tak pouze pod dojmem jakýchsi sympatií, nepovede k vyřešení tohoto sporu. Pohled třetí strany na situaci z nadhledu a bez předsudků může vést snad reálněji k míru než odvetné ozbrojené akce. Význam proto nemá ani účast takového prostředníka, jenž předtím veřejně deklaruje sympatii k jedné straně, protože znevýhodňuje tu druhou a v podstatě i sám sebe.