Dále už se vize částečně rozcházejí, ale aby si politici zachovali naši přízeň vidí ji značně optimisticky, někteří až královsky. Kupříkladu sociální demokracie vidí až do roku 2025. Tou dobou bychom měli být v elitní TOP10 zemí v EU, průměrný plat by se vyšplhal na 3 tisíce euro. Navíc u nás vymítí korupci reforma veřejné správy, také oblíbené téma, které když politik zmíní očekává nárůst volebních preferencí. Kdežto občan stále jen čeká, až se nějaký návrh s titulkem „reforma veřejné správy“ objeví fyzicky alespoň u někoho na stole v reálné podobě, tak aby prošel a hlavně fungoval.
Občanští demokraté vidí budoucnost v zachování osobních svobod v rámci nastupujících technologií. Dále neprohlubovat státní dluh, spoluúčast soukromých zdrojů ve zdravotnictví, stabilizace daňové zátěže obyvatelstva a v neposlední řadě podporu rodin. Co v jejich vizi dále vidím pro demokracii jako stěžejní je zakotvení práv a povinností politiků a kontrolu stranických financí do ústavy. Uvidíme jak budou vypadat konkrétní návrhy a snad nenastanou až za těch dvacet let.
Není se čemu divit, že obyvatelé koukají na tyto vize skepticky a spíše nad těmito body politiků vtipkují. Aby také ne. Představa pánů Paroubka a Topolánka v roce 2020 je pro někoho hororový, pro někoho komický obraz. Doufejme, že se politická reprezentace obmění alespoň do té míry, aby mohla být důvěryhodnější. To je podle mě jedna z nejdůležitějších vizí a cílů, které by politické strany měly zakotvit ve svém přesvědčení a programu. Nějak mi chybí plány a řešení v důsledku nárůstu radikálních skupin, aby se nestalo, že v roce 2025 nám tu bude pan Vandas nebo někdo jemu podobný předkládat své vize. To už by nebyla asi taková legrace jakou vyvolávají vize dvou nejsilnějších politických partají.
Už jen zbývá vize nás občanů, co my budeme chtít a čemu my bychom přikládali větší význam. Mezilidské vztahy se otupují, zvětšuje se propas mezi horními deseti tisíci a zbytkem obyvatelstva, slušnost a poctivost si dnes nezadá s hrabáním majetku a individualismem. Možná bychom mohli mít větší sympatii ke kultuře a vědě, jelikož ta od časů renesance přinesla lidstvu moudrost a vzdělání. Od toho je odvozená větší solidarita, podpora neziskových organizací pomáhajících potřebným. A také zasadit se o rozhovory na téma dodržování lidských práv ve světě a další věci povznášející ducha lidstva. Uvidíme, co bude za těch dvacet let… Snad větší uvědomění si spoluúčasti na fungování demokracie, uvolnění atmosféry kolem imigrační politiky, větší kontrolu politiků, jejich příjmů a majetku . Je toho dost a každý se může sám zapojit do budování skutečně svobodné země a společnosti.